Jak se stal Dobrota stavitelem

Byla právě neděle, když se náš malý dobrodruh toulal veselickými lesy. Bylo nevídané, krásné babí léto a stromy se oblékly do nádherných barevných kabátů.

Dobrota se kochal tou úžasnou scenérií a vůbec se mu nechtělo nic dělat. Ale vždyť je vlastně neděle a toto slovo vzniklo od slova NEDĚLAT, tak proč by měl někam pospíchat nebo mít dokonce výčitky, že dnešní den stráví pouhým lelkováním, kocháním se………………… zkrátka nic neděláním?????

To by nebyl dobrota, kdyby šel do lesa a nevzal si sebou košík nebo cokoliv, do čeho by mohl dát to, co najde, nebo posbírá. A tentokrát to byly bedly, které se v lese tyčily jako stožáry, a protože skřítek má bedly rád (především bedlové řízky), nenechal snad ani jednu v lese samotinkou????

A tak postupně přeskakoval z borůvčí do ostružiní pak do maliní a bylinky, co chtěl (Bezinkami počínaje a Kontryhelem konče), měl plný baťůžek a tak lesní plody musel sbírat do košíku. Usmívající se skřítek byl tak ponořen do svých myšlenek a plánů, co všechno ze svého „úlovku“ vyrobí, že zapomněl na čas a najednou zjistil, že se ocitl na místech, které nepoznal a které viděl poprvé. Zdá se, že Dobrota v tom hlubokém lese zabloudil. Kráčel sem a tam a když si myslel, že našel cestu, znovu se objevil na stejném místě, kde asi před půl hodinou byl. Začalo se už stmívat…“Ach co teď?“ pomyslel si Dobrota… Měl už obrovitánský hlad. Svačinku, co si přichystal, dávno snědl a nechtělo se mu ujídat borůvky a maliny, které před nemalou chvílí nasbíral. Šel dál, prodíral se houštinami a trním, už byl celý poškrábaný, utrmácený a unavený, až najednou se před ním objevila mýtinka a na ní byla nádherná, kapradím obklopena studánka.

Už měl plný košíček, když se vracel domů. Představoval si, jak si je pěkně smaží na pánvičce a tu najednou se sluníčko schovalo za obrovitánský tmavě šedivý až černý mrak, který vypadal velice nazlobeně. Ještě že už byl skřítek skoro doma, protože najednou začalo pršet. Ale nejenom pršet, ale začal foukat silný a rychlý vítr. Dobrota byl už doma, když kouká z okna a vidí, jak vítr odnáší napadané větve a vypadalo to, že snad sebou vezme cokoliv, co se mu připlete do cesty.

Bouře vypadala opravdu děsivě a trvala několik hodin. „Ještěže mám tak bytelný domeček a žádná taková bouře ho nerozhází,“ uvažoval a děkoval si Dobrota.

Bouřlivý déšť střídající se s vichrem přestal až k večeru, kdy se už stmívalo a Dobrota zrovna chystal večeři. Najednou uslyšel klepání na dveře doprovázené pláčem. Šel otevřít a za dveřmi vidí nešťastné, uplakané prasátko Neposedu. „Copak se Ti stalo prasátko?“ Zeptal se starostlivě skřítek. „Dododobroroto,“ koktalo prasátko. Přes ustavičný pláč nemohlo ani mluvit. „Stalo se něněcoco hroroznéného. Vichřice mi vzazala dodomek a jájá teď nenemám kdekde byydlelet.“ Vykoktal ze sebe Neposeda. Skřítek byl překvapený a nějakou dobu mu trvalo, než pochopil, co se vlastně stalo. „Neposedo, můžeš dnes přespat u mě, zrovna chystám večeři a během ní určitě něco společně vymyslíme.“ Usedli ke stolu a prasátko vyprávělo, co se vlastně stalo a že o všechno přišlo.

Pak začali přemýšlet, co udělají a najednou Dobrota zvolal: „Neposedo, už to mám. Postavíme ti nové obydlí a pořádné, bytelné, aby se už tato situace neopakovala.“ „Ale Dobroto, sami to nezvládneme,“ odpověděl smutně Neposeda. „Netvrdím, že budeme vše dělat sami. Zítra ráno, až se vyspíme obejdeme své kamarády v lese a požádáme o pomoc. Zatím budeš bydlet u mne.“ Rezolutně prohlásil skřítek a usmíval se tomu, jak to pěkně vymyslel. Neposeda byl nápadem nadšený????

Bezinka se stále usmívala a odpověděla: „Rádo se stalo kamaráde. Ráda bych Tě viděla na naší slavnosti, která se bude konat za týden touto dobou na louce za pasekou. To bude úplněk a při této příležitosti pokaždé slavíme tento nádherně magický čas. Přijdeš?“ Dobrota pokýval hlavou na souhlas „Ano, přijdu a už teď se mooooc těším. Jen bych chtěl podotknout, že neoplývám tanečním umem a pokud bych ho měl hodnotit, pohybuje se na bodu mrazu.“ Bezinka se usmívala čím dál víc. „Stačí, když nás potěšíš jen svou přítomností.“ V tu chvíli se smáli oba, rozloučili se a jak byl náš kamarád unavený, těšil se velice, až bude zase doma a schoulí se do postýlky pod peřinu.

Děti, poznáte, co Dobrota nasbíral? Dokreslete šipky ke správným názvům a vymalujte si obrázek????????????

Bezinka se stále usmívala a odpověděla: „Rádo se stalo kamaráde. Ráda bych Tě viděla na naší slavnosti, která se bude konat za týden touto dobou na louce za pasekou. To bude úplněk a při této příležitosti pokaždé slavíme tento nádherně magický čas. Přijdeš?“ Dobrota pokýval hlavou na souhlas „Ano, přijdu a už teď se mooooc těším. Jen bych chtěl podotknout, že neoplývám tanečním umem a pokud bych ho měl hodnotit, pohybuje se na bodu mrazu.“ Bezinka se usmívala čím dál víc. „Stačí, když nás potěšíš jen svou přítomností.“ V tu chvíli se smáli oba, rozloučili se a jak byl náš kamarád unavený, těšil se velice, až bude zase doma a schoulí se do postýlky pod peřinu.

Děti, poznáte, co Dobrota nasbíral? Dokreslete šipky ke správným názvům a vymalujte si obrázek????????????

Druhý den ráno se vydali do lesa žádat o pomoc. A co myslíte děti, stavěli nakonec skřítek s prasátkem obydlí sami? Jistěže ne…. Všechna zvířátka v lese přislíbila pomoc. Neztrácela čas a ještě ten den se začalo s přípravami. Dobrota se stal nejen projektantem, ale i zedníkem a stavebním dozorem..

Neposeda chtěl domek ze dřeva, barevný a veselý. Stavebního materiálu bylo v lese dost a tak se zvířátka pustila do díla. Práce jim šla od ruky. Trvalo pouze několik dní a dílo bylo hotové. Prasátko zářilo štěstím.

Děti, jak jste se dozvěděli, prasátko chtělo domek ze dřeva. Poznaly byste, jaké listy patří k jakému stromu?