Jak Dobrota sbíral bylinky a ztratil se

  >  Příběh s hádankou   >  Jak Dobrota sbíral bylinky a ztratil se

Jak Dobrota sbíral bylinky a ztratil se

Když už bylo léto v plném proudu, paprsky sluníčka už pěkně hřály a vytahovaly různé trávy, květiny a bylinky na povrch země, rozhodl se náš hrdina, že si nasbírá pár bylinek, aby měl dostatek na vaření, do čajů a na různé masti, které dělává a rozdává vždy tomu, kdo potřebuje

A tak jednoho dne, kdy se sluníčko zase pěkně smálo do všech koutů světa, sbalil si Dobrota baťůžek, do kterého si dal svačinku, košík (kdyby náhodou batoh na bylinné cennosti nestačil) a vyrazil do hlubokých lesů na sběr bylinek.

 

Nejprve šel po silnici, pak odbočil na cestu vedoucí k židovskému hřbitovu a podél hřbitovní zdi došel až na kraj lesa.

Měl v plánu si nasbírat nejen bylinky, ale i lesní plody jako jsou maliny, ostružiny, borůvky.

Když došel na kraj lesa, rozprostřelo se před ním ohromné borůvčí. Dobrota má rád, když může nasbírat do zásoby a letos bylo borůvek opravdu mooooc hodně, tak se smál „pod vousky“ a představoval si, jak bude mít svou komůrku zaplněnou nasušenými bylinkami a lesním ovocem a jak bude celá provoněná.

A tak postupně přeskakoval z borůvčí do ostružiní pak do maliní a bylinky, co chtěl (Bezinkami počínaje a Kontryhelem konče), měl plný baťůžek a tak lesní plody musel sbírat do košíku. Usmívající se skřítek byl tak ponořen do svých myšlenek a plánů, co všechno ze svého „úlovku“ vyrobí, že zapomněl na čas a najednou zjistil, že se ocitl na místech, které nepoznal a které viděl poprvé. Zdá se, že Dobrota v tom hlubokém lese zabloudil. Kráčel sem a tam a když si myslel, že našel cestu, znovu se objevil na stejném místě, kde asi před půl hodinou byl. Začalo se už stmívat…“Ach co teď?“ pomyslel si Dobrota… Měl už obrovitánský hlad. Svačinku, co si přichystal, dávno snědl a nechtělo se mu ujídat borůvky a maliny, které před nemalou chvílí nasbíral. Šel dál, prodíral se houštinami a trním, už byl celý poškrábaný, utrmácený a unavený, až najednou se před ním objevila mýtinka a na ní byla nádherná, kapradím obklopena studánka.

Jé, ta je ale krásná, osvěžím se tady“ říkal si pro sebe Dobrota, když tu najednou se před ním zjevila krásná bytost. Víte děti, kdo to byl? Byla to jedna z Dobrotových kamarádek víla Bezinka.

Co až tady v těchto končinách pohledáváš kamarádíčku?“ ptala se víla a mrkala na Dobrotou svýma krásnýma modrýma očima. Její nádherné zlatavé vlasy ji vlály ve větru a Dobrota úplně oněměl tou krásou a především štěstím. Byl tuze rád, že potkal známou tvář a že už teď nemusí mít strach a obavy z toho, jak najde cestu zpět ke svému domečku. „Byl jsem na bylinkách a jak jsem byl zabrán do sbírání a trhání, úplně jsem zapomněl na čas. Nevnímal jsem kudy tudy se ubírají mé malé krůčky. Ani nevím, jak jsem se sem dostal a kde to vlastně vůbec jsem?“ Skřítek se tvářil velice zoufale a nešťastně, když Bezince vyprávěl svou cestu ke ztracení????.

Bezinka se stále usmívala. Měla krásné šaty z okvětních lístků, na uších se ji třpytily náušničky ve tvaru borůvek a její sponka a ozdoba na střevíčkách měly též podobu modrého lesního ovoce. Takto nádherně oděnou bytost skřítek ještě neviděl. Všiml si, že v levé ruce drží něco, co se podobá kouzelnému proutku, ale nechápal, k čemu zrovna víla potřebuje takový nástroj? Bezinka se stále usmívala a jako by Dobrotovi četla myšlenky a najednou proutkem zlehka mávla a………a najednou se ukázala cestička, která vedla kamsi do tmy a světlušky ji osvětlovaly, aby se malý kamarád nemohl znovu ztratit. Osvícená cesta vedla až k jeho domovu. „Děkuji ti Bezinko“ usmívající se skřítek zamával víle na rozloučenou. „Jsem velkým dlužníkem Bezinko. Prosím, řekni mi, co si přeješ, co ti udělá radost a já Ti tvé přání rád splním.“ Požádal skřítek vílu při loučení.

Bezinka se stále usmívala a odpověděla: „Rádo se stalo kamaráde. Ráda bych Tě viděla na naší slavnosti, která se bude konat za týden touto dobou na louce za pasekou. To bude úplněk a při této příležitosti pokaždé slavíme tento nádherně magický čas. Přijdeš?“ Dobrota pokýval hlavou na souhlas „Ano, přijdu a už teď se mooooc těším. Jen bych chtěl podotknout, že neoplývám tanečním umem a pokud bych ho měl hodnotit, pohybuje se na bodu mrazu.“ Bezinka se usmívala čím dál víc. „Stačí, když nás potěšíš jen svou přítomností.“ V tu chvíli se smáli oba, rozloučili se a jak byl náš kamarád unavený, těšil se velice, až bude zase doma a schoulí se do postýlky pod peřinu.

Děti, poznáte, co Dobrota nasbíral? Dokreslete šipky ke správným názvům a vymalujte si obrázek????????????

Přidat komentář